Říká se, že neplánovaný akce sou nejlepší. Myslím, že to tak je. Kdyby jenom se moh člověk na neplánovanou akci nějak připravit, sakra. Jenže to jaksi z podstaty neplanovaný akce moc nejde. A proč se zabejvam takovejma nesmyslama místo toho, abys se zabejval jinejma nesmyslama, jako obvykle?
Jestě včera ráno jsme měli v plánu víkend trávit jako obvykle. Zajet do města, udělat nějaký ty nákupy, poflakovat se na pláži, zablbnout si na serfu, zaserfovat si na internetu. O několik hodin pozdějc nám ale šéf řek o mistrovství ve stříhání ovcí. Jo, čtete správně, mistrovství ve stříhání ovcí. Probíhá tenhle víkend ve městečku Masterton. Tohle si přece nemůžem nechat ujít! Má to jenom jeden háček - Masterton je asi 500 kiláků od nás. Což na Zélandu znamená den cesty. Vzhledem k tomu, že máme jen volnej víkend, to je docela oříšek. Nakonec ale končíme v pátek v práci už po obědě, narychlo uvaříme oběd, připravujeme věci a vyrážíme směr JIH. Právě sedíme v autě, je pátek půl pátý odpoledne a nás čeká dneska ještě cca. 350 kiláků. Sem zvedavej, jestli ta naše skořápka těch tisíc kilometrů za víkend dá. Pro boha, to je jak z Prahy někam do Lotyšska. Nicméně o průběhu mistrovství ve stříhání ovcí budu informovat, až tam dojedem. Ovcím zdar, jehňatům zvláště.
--------------------
22:08
Jsme tu. Za sebou 500 km. Zdá se, že Masterton opravdu žije. Maj tu otevřený hospody, po ulicích chodí lidi, na Zéland neuvěřitelný. Asi je to kvůli tý zítřejší akci. Už jsme se stihli dat do řeči s partou důchodců, co si vyrazili na flam. Zvali nás přespat k sobě domu. My ale dáváme přednost naší pohodlný Lucidě. Jdeme spát. Zejtra musíme brzo vstávat.
-----------------
Sobota
Nemůžu říct, že bysme se vypsali do růžova. Noc nám zprijemnil a) nějakej namachrovanej teenager v autě, kterej byl Bůh ví proč presvedcenej o tom, že slečnu, která byla s ním, sbalí na to, že se bude několik minut točit s autem kolem svý osy pomocí seslapnuty brzdy a plynu. Jediný, co se mu povedlo, je probudit nás a pravdepodobne si i zničit gumy (myslím tim pneumatiky) b) nějaká banda Maorů, který se rozhodli, že si udelaj ve dve ráno diskotéku kousek od našeho auta.
I tak jsme plni nadšení ráno vyrazili rovnou na soutěž ve stříhání ovcí. A řeknu vám, byl to masakr. Jak probíhá stříhání ovcí znám z farmy, ale tohle byl jinej level. Pripadal sem si jako na olympiádě - plná hala lidí skandujicich a pokřikujícich na shearery, tedy takoví ovčí kaderniky na podiu. Stříhání ovcí je zelandskej národní sport, samozřejmě až po rugby. Zelandaky dokáže privyst pořádně do varu. Hodnotí se rychlost, kvalita a provedení. Soutěží se ve třech disciplínách. Kromě samotného stříhání ještě taky zacházení s vlnou a stlacovani vlny. Zacházení s vlnou je sranda - soutěží hlavně ženský, a jsou hodnoceny i za to, jakým způsobem hodí srolovanou vlnu na stůl a nebo jak rychle po sobě dokážou uklidit.:) Ale diváci to berou vážně a skandujou jak diví. A stlacovani vlny? Poté, co se vlna zbaví nečistot se vlna cpe do takovejch velkejch pytlů a v tech se i přepravuje a prodává. Dost na fest. Takovej nacpanej pytel váží i pár stovek kilo. Dneska to už pechujou stroje, ale dřív se to dělalo ručně. A přesně o tom je tahle disciplína.
Nejoblíbenější je ale samozřejmě samotný stříhání. Jak to probíhá znám z farmy, ale tohle je jinej level. Udělat z hunaty ovce holatko trvá tak minutu. Přitom ta ovce ma tak kolem sto kilo a pořád se mele a kope a i ty blbý nůžky maj asi dvě kila a pěkně se pronesou. Ja to jednou zkoušel a asi za pět minut jsem stih oholit ovci zadek:) No byla to super podívaná. A nebyla jediná.
Parta důchodců, kterou jsme potkali den předtím, nám totiž poradila, že asi hodinu cesty od Mastertonu se jednou ročně pořádaj koňský dostihy na pláži u majaku Castlepoint. Právě dneska. Takže to sme si nemohli nechat ujít. Ty šílený serpentiny a kopce nám malem zavarily auto, ale stálo to za to. Dosud sem na Zélandu neviděl tolik lidí na pláži jako právě tady. Dlouhá pláž lemovana kemperskejma sedatkama a kopce na nich lidi sledující nádherný koně, jejich kopyta borici se do písku, sedící tiše a zasnouci nad tou rychlostí, kterou dokážou koně vyvinou a vznešenosti, která z nich čpí, a nebo taky hlasitě rihajici a pijici pivo.
Nad tím vším tyčící se maják, kterej osaměle vsechno pozoruje s blízký skály, ze který je vážně uzasnej vyhled. Tenhle výlet stál za to. Ale ještě nekončí. Řekli jsme ši totiž, že když už sme dojeli tak daleko, tak proč nedojet ještě dál. Zavolali jsme šéfovi, vzali jsme si na pondělí volno a v sobotu večer jsme zamířili nikoliv zpět na sever, jak jsme měli původně v plánu, ale na jih. Příští zastávka: Wellington, hlavní město.
