Tak si musim postěžovat. Ti, kdo mě znaj, ví, že nepatřim
mezi lidi, který by si stěžovali kvůli každýmu prdu. Alespoň doufám. A mě teď
někdo dokázal dohnat do určitýho stěžovačnýho stavu, kterej svým projevem neměl
daleko k jedný z biblickejch ran, který Bůh přivolal na zlobivý
lidstvo.
Do týhle nálady mě dokázala dostat kanadská ambasáda. Jak
mnozí z Vás ví nebo tuší, chystali jsme se požádat o víza do Kanady
umožňující cestovat a neomezeně pracovat
po dobu jednoho roku. Prakticky jsou to stejný víza, který máme tady na
Zélandu. Celej ten proces nás stál hodně sil a k našemu smutku skončil
nakonec neúspěšně. A tom ale až na konci.
Kanadská ambasáda měla pro rok 2013 připraveno pro Čechy
1000 víz. Working Holiday Visa, tedy roční turistická víza s možností pracovat, je poměrně snadný získat. Je sice
potřeba vyplnit milion žádostí, ale pokud člověk neudělá nějakou formální chybu
a není zrovna masovej vrah nebo tak, vízum dostane. Jelikož jsme ale na
Zélandu, celej proces se pro nás výrazně zkomplikoval. Původně jsme proto
chtěli s žádostí počkat, až přijedem do Česka. Bohužel víza mizela
závratnou rychlostí. Když na konci
březně, tedy tři měsíce po obnovení kvóty, z tisíce zbývalo už jenom asi
500 víz, bylo jasný, že čekat s žádostí až do Česka je slušnej risk a že
budeme muset požádat ze Zélandu.
Největší problém byl v tom , že kanadská ambasáda
neumožňuje žádosti podat elektronicky, žádost se tedy musí buď přivést přímo do
Prahy na ambasádu a nebo poslat poštou. Vzhledem k tomu, že některý
dokumenty musely bejt opatřený našim podpisem, musely jsme část dokumentů
vyplnit tady na Zélandu, podepsat a poštou poslat do Česka našim rodičům.
Zbývající část dokumentů, jako například aktuální výpis z trestního
rejstříku se dá vyřídit jen v Česku, takže celej proces měl probíhat asi
takhle: vyplnit všechno, co jde ze Zélandu, podepsat a poslat našim rodičům. Ty
mezitím zařídí všechny ostatní dokumenty, který jdou zařídit jen v Česku,
a až jim pořijdou dokumenty od nás, žádost zkompletují, seřadí a zavezou osobně
na ambasádu. Trošku komplikovaný, ale vyřešitelný, řikali jsme si. To jsme
ještě nevěděli, jakej bude voser vyplnit všechny žádosti.
Jak už jsem říkal, nerad si stěžuju, ale měl jsem o
kanadských úřadech trošku lepší mínění, než o těch našich českých. Přiznávám
se, ale po zkušenosti s žádáním o kanadský víza, jsem začal pochybovat,
jestli chci opravdu Kanadu někdy navštívit. Takovou byrokracii jsem dlouho
nezažil.
Pro kanadský úřady jsme museli vyplnit nebo doložit tyhle
dokumenty:
- dopis o tom, co se chytáme dělat v Česku, až se vrátíme z Kanady
- 2x životopis v Aj
- 2x doklad o fin. zajištění – doložit, že máme k dispozici
minimálně 2500 kanadských dolarů na osobu
- 3x fotokopie identifikační stránky pasu s fotkou
- originál našeho pasu
- 2x fotografie pasovýho formátu
- výpis z trestního rejstříku ze Zélandu
- výpis z trestního rejstříku z ČR
- stáhnout a vyplnit 3 formuláře z webu kanadský ambasády
- doklad o zaplacení poplatku za víza
Hlavní problém byl v ale tom, že samotný žádosti jsou
zavádějící, podivný a některý pasáže absolutně nedávaj smysl. Například
v hlavním formuláři jsme měli vyplnit, v jaký zemi se právě
nacházíme, ze který země budeme žádat a ve který zemi máme občanství. Problém
byl v tom, že jsme se právě nacházeli na Zélandu,ale jelikož má
velvyslanectví na vyřízení žádosti dva měsíce a nějakou dobu taky trvá, než by
dopisy vůbec od nás na ambasádu dorazily, hrozilo, že v době, kdy budou
žádosti vyřizovat, už budeme v Česku. To, co by bylo uvedený ve formuláři,
by tak nebyla pravda. Tyhle věci jsou přitom hodně důležité a pokud je vyplníte
špatně, hrozí, že kvůli tomu vízum nedostanete. Ambasáda pořád dokola všude
hrozí, že nepravdivé údaje můžou vést k zamítnutí víza. Stejný to bylo
s vyplněním současný adresy, rezidenční adresy apod. No a teď babo raď.
Nikde přitom nebylo jasně nepsáno, jestli rezidenční adresa je současná adresa,
kde se necházíme, a nebo adresa našeho trvalýho bydliště. Žádnej návod na
vyplnění formulářů kanadská ambasáda nenabízí a komunikace po e-mailu s ní
byla naprosto žalostná. Jednou z věcí, který jsme museli bezpodmínečně
vyplnit, bylo OD kdy DO kdy jsme občany České Republiky. Ještě vtipnější ale
bylo, že všechny kolonky ve formuláři musely být vyplněny, jinak nebylo možné
žádost odeslat. Prostě nás to nepustilo dál. Jak mám ksakru vědět, do kdy budu
občanem Český republiky? Až umřu? A kdy to doprdele bude?! Vyplnit sem to
musel, tak jsem vyplnil 2099 no.
Další vtipnou věcí bylo, že poplatek za vízum je možné
zaplatit jen tak, že peníze vezmete a osobně přinesete na pobočku ČSOB a
ambasádě je vložíte na účet. Žádný převody, žádný internetový bankovnictví,
přátelé. Žijeme ve středověku.
Další komplikací bylo, že ambasáda po nás chtěla originál
cestovního pasu. Což, vzhledem ke skutečnosti, že jsme na Zélandu a že ambasáda
má na vyřízení žádosti dva měsíce, že bysme byli bez pasu tak čtvrt roku. Což
jaksi vzhledem k tomu, že za necelý dva měsíce jedeme domu a miniálně na
letišti budeme pasy potřebovat, nebylo možný. Z ambasády jsme teda
nakonec po asi tisíci mejlech dostali,
že stačí poslat kopii a pas doložíme, až budeme v Česku. Komu ale máte
věřit, nějakýmu úředníkovi , kterej ani neumí psát mejly, a nebo webový stránce
ambasády, kde se výslovně píše, že pas musí být doložen! A takhle to bylo se
všim – požadavky si protiřečily nebo se dablovaly. Neuvěřitelný!
Nakonec se nám to ale povedlo. Všechny žádosti jsme asi po 14 dnech vyplnily (hlavně kvůli
zdržení způsobenýho tim, že jsme se pořád museli na něco mejlem ptát ambasády),
sehnali všechny potřebný doklady, podepsaly a poslali spěšně za 40 babek do
Česka. V tu chvíli ještě podle internetový stránky zbývalo 350 víz.
O několik dní později se ovšem na stránkách ambasády
objevila nepříjemná aktualizace. Zbývající počet víz: 0. Příjem žádostí
pozastaven.
Moc nerozumim tomu, kdo na tý ambasádě v Česku pracuje.
Stejně jako nechápu, kdo vymejšlí na druhý straně za oceánem ty formuláře.
Ať už je to jakkoliv, veškerá snaha o
kanadský víza, který prej dostane každej blbec, vyhozený peníze za poštu a tisk
a milion strávenýho času, ať už našeho i našich rodičů, kteří pohotově na druhý
straně zeměkoule vyřizovali všechno, o co jsme je poprosili, přišla vniveč.
Nicméně – nevadí – přátelé. My se nevzdáme. Budeme holt
muset vymyslet jinou zemi, kterou na pár měsíců poctíme svoji milou společností. Kdybyste měli našetřený
peníze, měsíce volnýho času a odhodlání, vydat se do neznáma za poznáním a
prací, kam byste jeli vy? Podělte se s náma v komentářích nebo e-mailem.
A mimochodem, brzy na shledanou:)
