Cerna a bila

I takova zeme zaslibena jako je Novej Zeland ma svy mouchy. Popis nasich poslednich udalosti poslouzi, myslim, jako dokonalej priklad.
Pred 14 dny jsme se radne rozloucili s farmou,kde jsme stravili poslednich 9 mesicu naseho zivota. Myslim, ze velmi vydatne. Posledni dny na Zelandu jsme chteli stravit cestovanim,hlavne objet poloostrov Coromandel a sever Severniho ostrova, proste jet tam,kde jsme jeste nebyli. Osud nam ovsem pripravil jiny plany, jak uz tomu na Zelandu byva.
Prvni zastavkou bylo mesto Rotorua, kde jsme se chteli zdrzet tak den. Nakonec jsme tady skejsli asi 4 dny. Tohle se opravdu muze stat jen tady. Jen tady koupite uzasny knizky za 50 centu kus, ktery si prectete,abyste je nakonec vymenily za jiny knizky, ktery shanite roky v Cesku, a nakonec je najdete na Zelandu v zapadlym antikvariatu, kde stojej par dolaru (pro zasvecene - Hvezdne valky - I, Jedi, Childrens of the Jedi a Han Solo at Stars end - prodavali je kazdou asi za pet babek, ale ja je mel diky tomu, ze jsem je vymenil, za 50 centu kazdou).
Jen tady se muzete hodinu vybavovat s vericim brusicem nefritu,kterej vam nakonec venuje par tradicnich zelandskejch zelenejch kaminku uplne zadarmo.
Jen tady v obchode s dekoracema dovezenejma z Bali potkate sympatickou pani, ktera si vas k sobe nastehuje a ze ktery se vyklube realitni rentierka, ktera nemuze pochopit, jaktoze nam ty kamenny domy v Cesku nespadnou,kdyz tam nejsou zadny kovovy vyztuhy jako u mrakodrapu.
Tak bych moh pokracovat jeste dlouho,Rotorua byla plna zazraku a klidne bych jeste par dni zustal.
Jenze my se na posledni chvili rozhodli,ze stihneme vikendovy trhy aut v Aucklandu a zkusime prodat nase auticko. Sobotni trhy sme stihli, ale o nase auto prakticky nikdy ani nezakop. A kolik penez sme do nej za posledni dva mesice nacpali! No jo,na prodej aut neni zrovna nejlepsi doba. Alespon, ze sme potkali jeden supr parek Frantiku,ktery nas pozvali na leto do Francie. Urcite se u nich stavime,stejne tam mame cestu.
A pak sme udelali nejhorsi rozhodnuti od doby, co sme prijeli na Zeland. Rozhodli jsme se vyuzit zbytek soboty na vylet do malyho narodniho parku u Aucklandu. Tady se to posralo. Strucne: kdyz jsme byli na tracku, rozbili nam okynko a vykradli auto. Pryc je notebook, tablet, IPod a par dalsich veci. Jeste, ze sme si s sebou vzali platebni karty a pasy. A skoro vsechny fotky sme meli zalohovany.
Navrhuju zavyst Chamurappiho zakonik. Ukradnes, useknou ti ruce, hosanku.
Nastesti to mame pojisteny. Uz sem to nahlasil, ale jestli to uznaj, to netusim. Znate pojistovny.
Tak jsme vzdali veskery snahy o dalsi cestovani. Hnijeme v Aucklandu a vyrizujeme takovy ty nutnosti pred odletem. Zruseni pojistky na auto, uctu, danovyho cisla, vraceni dani, prevod genez do Ceska a novy sklo u auta a jeho prodej. A cekame, jak dopadne pojistka. Zivot neni pericko. Ale i pres ty posledni udalosti ten Zeland jednoznacne stal za to. 10. Cervna nas, vazeni, mate doma!

MIZÉRIE S KANADOU

Tak si musim postěžovat. Ti, kdo mě znaj, ví, že nepatřim mezi lidi, který by si stěžovali kvůli každýmu prdu. Alespoň doufám. A mě teď někdo dokázal dohnat do určitýho stěžovačnýho stavu, kterej svým projevem neměl daleko k jedný z biblickejch ran, který Bůh přivolal na zlobivý lidstvo.

Do týhle nálady mě dokázala dostat kanadská ambasáda. Jak mnozí z Vás ví nebo tuší, chystali jsme se požádat o víza do Kanady umožňující  cestovat a neomezeně pracovat po dobu jednoho roku. Prakticky jsou to stejný víza, který máme tady na Zélandu. Celej ten proces nás stál hodně sil a k našemu smutku skončil nakonec neúspěšně. A tom ale až na konci.

Kanadská ambasáda měla pro rok 2013 připraveno pro Čechy 1000 víz. Working Holiday Visa, tedy roční turistická víza s možností  pracovat, je poměrně snadný získat. Je sice potřeba vyplnit milion žádostí, ale pokud člověk neudělá nějakou formální chybu a není zrovna masovej vrah nebo tak, vízum dostane. Jelikož jsme ale na Zélandu, celej proces se pro nás výrazně zkomplikoval. Původně jsme proto chtěli s žádostí počkat, až přijedem do Česka. Bohužel víza mizela závratnou rychlostí. Když  na konci březně, tedy tři měsíce po obnovení kvóty, z tisíce zbývalo už jenom asi 500 víz, bylo jasný, že čekat s žádostí až do Česka je slušnej risk a že budeme muset požádat ze Zélandu.

Největší problém byl v tom , že kanadská ambasáda neumožňuje žádosti podat elektronicky, žádost se tedy musí buď přivést přímo do Prahy na ambasádu a nebo poslat poštou. Vzhledem k tomu, že některý dokumenty musely bejt opatřený našim podpisem, musely jsme část dokumentů vyplnit tady na Zélandu, podepsat a poštou poslat do Česka našim rodičům. Zbývající část dokumentů, jako například aktuální výpis z trestního rejstříku se dá vyřídit jen v Česku, takže celej proces měl probíhat asi takhle: vyplnit všechno, co jde ze Zélandu, podepsat a poslat našim rodičům. Ty mezitím zařídí všechny ostatní dokumenty, který jdou zařídit jen v Česku, a až jim pořijdou dokumenty od nás, žádost zkompletují, seřadí a zavezou osobně na ambasádu. Trošku komplikovaný, ale vyřešitelný, řikali jsme si. To jsme ještě nevěděli, jakej bude voser vyplnit všechny žádosti.

Jak už jsem říkal, nerad si stěžuju, ale měl jsem o kanadských úřadech trošku lepší mínění, než o těch našich českých. Přiznávám se, ale po zkušenosti s žádáním o kanadský víza, jsem začal pochybovat, jestli chci opravdu Kanadu někdy navštívit. Takovou byrokracii jsem dlouho nezažil.

Pro kanadský úřady jsme museli vyplnit nebo doložit tyhle dokumenty:

- dopis o tom, co se chytáme dělat v Česku, až se vrátíme z Kanady

- 2x životopis v Aj

- 2x doklad o fin. zajištění – doložit, že máme k dispozici minimálně 2500 kanadských dolarů na osobu

- 3x fotokopie identifikační stránky pasu s fotkou

- originál našeho pasu

- 2x fotografie pasovýho formátu

- výpis z trestního rejstříku ze Zélandu

- výpis z trestního rejstříku z ČR

- stáhnout a vyplnit 3 formuláře z webu kanadský ambasády

- doklad o zaplacení poplatku za víza

Hlavní problém byl v ale tom, že samotný žádosti jsou zavádějící, podivný a některý pasáže absolutně nedávaj smysl. Například v hlavním formuláři jsme měli vyplnit, v jaký zemi se právě nacházíme, ze který země budeme žádat a ve který zemi máme občanství. Problém byl v tom, že jsme se právě nacházeli na Zélandu,ale jelikož má velvyslanectví na vyřízení žádosti dva měsíce a nějakou dobu taky trvá, než by dopisy vůbec od nás na ambasádu dorazily, hrozilo, že v době, kdy budou žádosti vyřizovat, už budeme v Česku. To, co by bylo uvedený ve formuláři, by tak nebyla pravda. Tyhle věci jsou přitom hodně důležité a pokud je vyplníte špatně, hrozí, že kvůli tomu vízum nedostanete. Ambasáda pořád dokola všude hrozí, že nepravdivé údaje můžou vést k zamítnutí víza. Stejný to bylo s vyplněním současný adresy, rezidenční adresy apod. No a teď babo raď. Nikde přitom nebylo jasně nepsáno, jestli rezidenční adresa je současná adresa, kde se necházíme, a nebo adresa našeho trvalýho bydliště. Žádnej návod na vyplnění formulářů kanadská ambasáda nenabízí a komunikace po e-mailu s ní byla naprosto žalostná. Jednou z věcí, který jsme museli bezpodmínečně vyplnit, bylo OD kdy DO kdy jsme občany České Republiky. Ještě vtipnější ale bylo, že všechny kolonky ve formuláři musely být vyplněny, jinak nebylo možné žádost odeslat. Prostě nás to nepustilo dál. Jak mám ksakru vědět, do kdy budu občanem Český republiky? Až umřu? A kdy to doprdele bude?! Vyplnit sem to musel, tak jsem vyplnil 2099 no.

Další vtipnou věcí bylo, že poplatek za vízum je možné zaplatit jen tak, že peníze vezmete a osobně přinesete na pobočku ČSOB a ambasádě je vložíte na účet. Žádný převody, žádný internetový bankovnictví, přátelé. Žijeme ve středověku.

Další komplikací bylo, že ambasáda po nás chtěla originál cestovního pasu. Což, vzhledem ke skutečnosti, že jsme na Zélandu a že ambasáda má na vyřízení žádosti dva měsíce, že bysme byli bez pasu tak čtvrt roku. Což jaksi vzhledem k tomu, že za necelý dva měsíce jedeme domu a miniálně na letišti budeme pasy potřebovat, nebylo možný. Z ambasády jsme teda nakonec  po asi tisíci mejlech dostali, že stačí poslat kopii a pas doložíme, až budeme v Česku. Komu ale máte věřit, nějakýmu úředníkovi , kterej ani neumí psát mejly, a nebo webový stránce ambasády, kde se výslovně píše, že pas musí být doložen! A takhle to bylo se všim – požadavky si protiřečily nebo se dablovaly. Neuvěřitelný!

Nakonec se nám to ale povedlo. Všechny žádosti  jsme asi po 14 dnech vyplnily (hlavně kvůli zdržení způsobenýho tim, že jsme se pořád museli na něco mejlem ptát ambasády), sehnali všechny potřebný doklady, podepsaly a poslali spěšně za 40 babek do Česka. V tu chvíli ještě podle internetový stránky zbývalo 350 víz.

O několik dní později se ovšem na stránkách ambasády objevila nepříjemná aktualizace. Zbývající počet víz: 0. Příjem žádostí pozastaven.

Moc nerozumim tomu, kdo na tý ambasádě v Česku pracuje. Stejně jako nechápu, kdo vymejšlí na druhý straně za oceánem ty formuláře. Ať  už je to jakkoliv, veškerá snaha o kanadský víza, který prej dostane každej blbec, vyhozený peníze za poštu a tisk a milion strávenýho času, ať už našeho i našich rodičů, kteří pohotově na druhý straně zeměkoule vyřizovali všechno, o co jsme je poprosili, přišla vniveč.

Nicméně – nevadí – přátelé. My se nevzdáme. Budeme holt muset vymyslet jinou zemi, kterou na pár měsíců poctíme svoji  milou společností. Kdybyste měli našetřený peníze, měsíce volnýho času a odhodlání, vydat se do neznáma za poznáním a prací, kam byste jeli vy? Podělte se s náma v komentářích nebo e-mailem. A mimochodem, brzy na shledanou:)

12 hodin napřed...

Tak se jako obvykle chystám ke spánku a zničehonic, bez varování, mě to přepadlo. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, kdo to byl. Byl to trapnej pocit. Trapnej pocit z toho, že sem sem tak dlouho nic nenapsal, prostě nedal vědět co je novýho na druhym konci světa.
Prakticky nic. Vteřiny, hodiny, dny ubíhaj stejně rychle jako na tý druhý (severní) polokouli. Akorát čas je tu tak nějak o půl dne dopředu. Slunce o 12 hodin dřív vychází a o 12 hodin dřív zapadá. Taky tu chodíme do práce, nakupujeme v supermarketu, koukáme po slevách a děláme si v práci srandu z šéfa a některejch politiků (jenom to nemyslíme tak vážně, jako v Česku). Život se pomalu šine kupředu, krutě přehlížející naše přání, ať se čas jednou provždy zastaví.
Pokud by nás sledovali nějaký zelený mužíčci nějakym moooc dlouhym teleskopem, asi by jim všechno připadalo pořád stejný. Ale neni. Mění se spoustu věcí.
Pomalu přichází podzim. Věřte tomu nebo ne, ale  i na Novym Zélandu se teď probouzíme do tmy. Připadám si jako někde na Aljašce, ale nedá se s tim nic dělat. Vstáváme v 6 ráno a v 7 už jsme v práci, v tu dobu je prostě ještě tma, akorát se rozednívá. Ještě že se asi za 14 dní mění čas, takže bude na ňákou dobu zase ráno světlo. No a taky se tim vlastně zmení časovej posun oproti Česku, teď už to bude jen 11 hodin.
Na Zélandu jsou extrémní sucha, možná jste o tom už četli. Hlavně tady, na Severnim ostrově. Už to trvá od půlky prosince - zatimco v Česku se klepete zimou a nadáváte na Zemana nebo Kalouska), tady jsou od půlky prosince třicítky teploty, prakticky od tý doby nepršelo a farmáři nadávaj, že jim neroste tráva. No, ale na druhou stranu, zas tak horký to neni. My máme například vody pořád dost (zhruba tak na dva tejdny:)) no a rána už dokážou bejt docela chladný. Vlastně je někdy docela pěkná klendra. Tohle počasí je vůbec zvláštní. Jak se blíží zima, strašně se zvětšily rozdíly mezi teplotama. Přes den je klidně pořád kolem třicítky, ale v noci a ráno je pěkná kosa - párkrát sem musel nasadit i zimní čepici a 4 vrstvy oblečení. No a někdy je ráno taková mlha, že je vidět jen na pár metrů.
Taky sem se začal učit na surfu. Koupil sem si shortboarda a tak si na něm o víkendech na pláži blbnu, když je čas. No, je to docela dřina. I když mám svý prkno, příležitostí, kdy trénovat neni moc, tak to de pomalu. Na pláž jezdíme jenom o víkendech, protože je to od farmy daleko, a ne vždycky jsou dobrý vlny. Ale i tak je to úžasný. I když sem rád, když se na prkně postavil, splnil se mi sen. Brzy budu ale muset prkno prodat. Náš odjezd se blíží a do Česka si ho, bohužel, vzít nemůžu.
Abych byl upřímnej. Už se s Mončou strašně těšíme domu. Jsou tu úžasný lidi, země je krásná, ale Zéland má taky svoje mouchy a hlavně, doma je doma. Minulej červen jsem se nemoh dočkat, že nasednu do toho velkýho letadla a dám domovu na rok sbohem. To nadšení mi vydrželo 10 měsíců. I mě to nakonec dostalo. Stesk. Strašně mi chybí rodina a kamarádi. Vy víte kdo. Strašně se těšim na českou svíčkovou, na chleba, klasický rohlíky, točený pivo, český hospody, městskej ruch a venkovskej klid, nemůžu se dočkat, až vylezu na Ruzyňskym letišti, který se stihlo za tu dobu, co jsmepryč, přejmenovat po nějakym Havlovi a dokonce možná i prodat.
No, na druhou stranu, tak to vypadá, že se v tom Česku moc dlouho neohřejem. Teď už to asi můžu říct veřejně, i když víza jsou pořád ještě dost nejistý. Nicméně trošku jsme přehodnotily plány, a i když se na návrat do rodnýho Česka milovanýho těšíme jako snad na nic na světě předtim, pobudeme tam jenom asi tak tři čtyři měsíce. A pak se ještě jednou na nějakou dobu vypaříme. Protože poznávat cizí zemi zevnitř tak zevrubně, opravdově a syrově, jako jsme poznávali Zéland, je něco nepopsatelnýho. A neuvěřitelně obohacujícího. Přísloví "kolik znáš jazyků, kolikrát jsi člověkem" tímto oficiálně měnim na "kolik zemí jsi navštívil a pochopil, tolikrát jsi člověkem." Pravděpodobně to většina z Vás nepochopí a nemůžu se na vás za to zlobit, taky bych nechápal a nerozuměl tomu, kdybych to nezažil. Ale vim, že někteří z vás jo. A kam že to pojedeme teď? Pokud to vyjde, tak se vydáme do Kanady. A abysme nebyli trapný, tak tam pojedem rovnou na zimu, když se tam klepou kosou i medvědi. No a pak? Pak... to se nechte překvapit, ale je tam ještě větší zima než v Kanadě a taky je tam většinu roku dost tma. Na shledanou v Česku, přátelé.

Neočekávaná cesta

Pátek
Říká se, že neplánovaný akce sou nejlepší. Myslím, že to tak je. Kdyby jenom se moh člověk na neplánovanou akci nějak připravit, sakra. Jenže to jaksi z podstaty neplanovaný akce moc nejde. A proč se zabejvam takovejma nesmyslama místo toho, abys se zabejval jinejma nesmyslama, jako obvykle?
Jestě včera ráno jsme měli v plánu víkend trávit jako obvykle. Zajet do města, udělat nějaký ty nákupy, poflakovat se na pláži,  zablbnout si na serfu, zaserfovat si na internetu. O několik hodin pozdějc nám ale šéf řek o mistrovství ve stříhání ovcí. Jo, čtete správně, mistrovství ve stříhání ovcí. Probíhá tenhle víkend ve městečku Masterton. Tohle si přece nemůžem nechat ujít! Má to jenom jeden háček - Masterton je asi 500 kiláků od nás. Což na Zélandu znamená den cesty. Vzhledem k tomu, že máme jen volnej víkend, to je docela oříšek. Nakonec ale končíme v pátek v práci už po obědě, narychlo uvaříme oběd, připravujeme věci a vyrážíme směr JIH. Právě sedíme v autě, je pátek půl pátý odpoledne a nás čeká dneska ještě cca. 350 kiláků. Sem zvedavej, jestli ta naše skořápka těch tisíc kilometrů za víkend dá. Pro boha, to je jak z Prahy někam do Lotyšska. Nicméně o průběhu mistrovství ve stříhání ovcí budu informovat, až tam dojedem. Ovcím zdar, jehňatům zvláště.
--------------------
22:08
Jsme tu. Za sebou 500 km. Zdá se, že Masterton opravdu žije. Maj tu otevřený hospody, po ulicích chodí lidi, na Zéland neuvěřitelný. Asi je to kvůli tý zítřejší akci. Už jsme se stihli dat do řeči s partou důchodců, co si vyrazili na flam. Zvali nás přespat k sobě domu. My ale dáváme přednost naší pohodlný Lucidě. Jdeme spát. Zejtra musíme brzo vstávat.
-----------------
Sobota
Nemůžu říct, že bysme se vypsali do růžova. Noc nám zprijemnil a) nějakej namachrovanej teenager v autě, kterej byl Bůh ví proč presvedcenej o tom, že slečnu, která byla s ním, sbalí na to, že se bude několik minut točit s autem kolem svý osy pomocí seslapnuty brzdy a plynu. Jediný, co se mu povedlo, je probudit nás a pravdepodobne si i zničit gumy (myslím tim pneumatiky) b) nějaká banda Maorů, který se rozhodli, že si udelaj ve dve ráno diskotéku kousek od našeho auta.
I tak jsme plni nadšení ráno vyrazili rovnou na soutěž ve stříhání ovcí. A řeknu vám, byl to masakr. Jak probíhá stříhání ovcí znám z farmy, ale tohle byl jinej level. Pripadal sem si jako na olympiádě - plná hala lidí skandujicich a pokřikujícich na shearery, tedy takoví ovčí kaderniky na podiu. Stříhání ovcí je zelandskej národní sport, samozřejmě až po rugby. Zelandaky dokáže privyst pořádně do varu. Hodnotí se rychlost, kvalita a provedení. Soutěží se ve třech disciplínách. Kromě samotného stříhání ještě taky zacházení s vlnou a stlacovani vlny. Zacházení s vlnou je sranda - soutěží hlavně ženský, a jsou hodnoceny i za to, jakým způsobem hodí srolovanou vlnu na stůl a nebo jak rychle po sobě dokážou uklidit.:) Ale diváci to berou vážně a skandujou jak diví. A stlacovani vlny? Poté, co se vlna zbaví nečistot se vlna cpe do takovejch velkejch pytlů a v tech se i přepravuje a prodává. Dost na fest. Takovej nacpanej pytel váží i pár stovek kilo. Dneska to už pechujou stroje, ale dřív se to dělalo ručně. A přesně o tom je tahle disciplína.
Nejoblíbenější je ale samozřejmě samotný stříhání. Jak to probíhá znám z farmy, ale tohle je jinej level. Udělat z hunaty ovce holatko trvá tak minutu. Přitom ta ovce ma tak kolem sto kilo a pořád se mele a kope a i ty blbý nůžky maj asi dvě kila a pěkně se pronesou. Ja to jednou zkoušel a asi za pět minut jsem stih oholit ovci zadek:) No byla to super podívaná. A nebyla jediná.
Parta důchodců, kterou jsme potkali den předtím, nám totiž poradila, že asi hodinu cesty od Mastertonu se jednou ročně pořádaj koňský dostihy na pláži u majaku Castlepoint. Právě dneska. Takže to sme si nemohli nechat ujít. Ty šílený serpentiny a kopce nám malem zavarily auto, ale stálo to za to. Dosud sem na Zélandu neviděl tolik lidí na pláži jako právě tady. Dlouhá pláž lemovana kemperskejma sedatkama a kopce na nich lidi sledující nádherný koně, jejich kopyta borici se do písku, sedící tiše a zasnouci nad tou rychlostí, kterou dokážou koně vyvinou a vznešenosti, která z nich čpí, a nebo taky hlasitě rihajici a pijici pivo.
Nad tím vším tyčící se maják, kterej osaměle vsechno pozoruje s blízký skály, ze který je vážně uzasnej vyhled. Tenhle výlet stál za to.  Ale ještě nekončí. Řekli jsme ši totiž,  že když už sme dojeli tak daleko, tak proč nedojet ještě dál. Zavolali jsme šéfovi, vzali jsme si na pondělí volno a v sobotu večer jsme zamířili nikoliv zpět na sever, jak jsme měli původně v plánu, ale na jih. Příští zastávka: Wellington, hlavní město.

O cenách a tak

Už jsme na Zélandu nějakou tu dobu, police v supermarketech už máme z důvodů úspor zmaknuty zleva zprava, a tak můžeme s čistým svědomím poreferovat o tom, kolik tady vlastně co stojí a prostě jak se tady lidi maj vzhledem k platům. Pro ty, který v supermarketu na ceny vůbec nekoukaj a ceny neřeší: Dál nečtěte. Tenhle článek by Vás pravděpodobně nudil.
Doma v Česku jsme si při večerních seancích u piva rádi dávali k lepšímu historky o důchodcich, který jsou schopný kvůli o korunu levnějším vajíčkám v Tescu procestovat celou Prahu křížem krážem a smáli se jim. Teď už se nesmějem a na pivo do hospody nechodíme, protože je nechutně drahý.
Naštěstí Zéland je tak malá a nelidnatá země, že tu jsou prakticky tři sítě supermarketů a ceny zboží v nich jsou dost podobný, takže sledovat ceny neni tak obtížný.
Nejdřív ale trošku tý ekonomiky. Zhruba před pěti lety byl kurz NZD k český koruně asi 11 Kč. Nedá se říct, že by byl v tý době pro Čecha - cestovatele Zéland zlatej důl. Určitě to bylo ale přívětivější než dnes, kdy kurz dosahuje 16 korun. Kurz je samozřejmě dvojsecna pila. Dnešní kurz je nepříjemnej pro ty, který na Zéland přijedou s tvrdě vydrenejma penezma z Česka. Naopak těm, co si tu vydělávají v dolarech a pak odjedou domu a dolary smeni na český, dělá soucasnej kurz radost. V ty době byl navíc levnouckej benzín, ale ani dneska to není špatný. Litr stojí asi 2 dolary,  takže 32 kaček. Nafta dokonce jen dolar a půl.
Většina zboží je ale dražší než v Češku, někdy nekolikanasobne, například některý potraviny. Je to způsobeny dost tím, že Zéland je malej a izolovanej trh. Co si tu nedokážou vyrobit musí dovyst letadlem nebo přes moře. A vzhledme k tomu, že Zéland je prakticky čistě zemědělská země, moc toho nevyrábí. Na druhou stranu - minimální mzda je na Zélandu cca. 12 dolarů na hodinu cistyho. To je zhruba 30 tisíc korun měsíčně. V prepoctu na paritu kupní síly tu všechno stojí buď o trochu míň, stejně a nebo víc jak v Češku. Obecně jsou dost drahý služby. Levná je samozřejmě elektronika. Každej malej capart ma v kapse iPod a v batohu iPad od Applu.
Monca pořád nadává, jak je tu nechutně zoufalej výběr kosmetiky a nechutně drahá. Třeba pleťová voda Nivea, která v Česku stojí kolem 70 Kč tady přijde na trojnásobek.
Jako příklady cen zboží uvádím ty ze sítě supermarketů Pack & Save, kterej je obecně nejlevnější. V malejch večerkáchjsou ceny i dvojnasobný.

Zboží                                          Cena v NZD        Ceny v CZK
Chleba toustový (jinej tu nemaj)     1,5 - 4                   25 - 70
Mléko                                                2                        35
Máslo                                                 4                       70
Jogurt 1l                                              5                       80
Mouka  1,5kg                                    2,5                     40
Kuřecí maso                                     22/kg                  350/kg
Ryby                                            15 - 30/kg            220 - 440/kg
Hovězí maso                                14 - 20/kg             200 - 320/kg
Hovězí mleté                                   10/kg                     160/kg
Rajčata v létě                                   5/kg                       80/kg
Rajčata v zimě                                15/kg                      240/kg
Okurka                                            3                             50
Paprika                                           2,5                           40
Cibule                                            2/kg                          35/kg
Česnek                                          20/kg                       320/kg
Květák                                           3,5                          55
Jablka                                          3 - 6/kg                    50 - 90/kg
Nejlevnější hermelin                          4                           65
Veselá kráva                                     4                          65
Štangle salámu 300g                          8                         130
Žampiony                                   12-15/kg                 190 - 240/kg
Benzín                                            2/litr                        32/litr
Diesel                                            1,5/litr                      24/litr

Zelenina, samá zelenina

Přidat popisek

Ryby

Organický kuřecí - 25 dolarů kilo

Netradiční dovolená

Tak jsme si řekli, že potřebujeme dovolenou. Monca si vyhrezla plotynku v páteři. A já, aby nebyla sama doma, jsem se sklouz po střeše a rozriz si pravou ruku.
Popravdě to nebyl záměr. Monca se prostě v práci sehla jako miliónkrát před tim, najednou lup, bolest v zádech prostupujici až do nohou. Ještě že jsme dostali od šéfa kontakt na dobrou terapeutku. Mimojine zejtra Moncu čeká akupunktura. Mám jí to závidět?
No dva dny potom jsem delal na střeše, vapkou jsem čistil okapy. Práce na několik hodin, akorát, abych stih Moncu hodit k doktorovi na kontrolu, protože nemůže řídit. Byl sem pripoutanej ocelovym lanem, co se mohlo stát. Nic. Samozřejmě az do chvíle, co sem měl hotovo a lez jsem dolů. Potřeboval jsem odepnout karabinu, abych si prehak lano, a šup, krásně mi po tý mokrý střeše uklouzly nohy. Jak sem se snažil zachytit rukou, abych nespad, udělal jsem si na ruce krásnou tržnou ránu. Krve jak z krávy, čtyři stehy. Takže máme volno.
Zajímavý je, že člověk tu ani nemusí chodit k doktorovi. I terapeut vám totiž vystaví důležitý potvrzení, na základě kterého vám třeba pojišťovna vyplatí plnění a nebo dostanete nemocenskou.
Novozélandský zdravotnictví je mi celkem sympatický. Neexistuje nic jako povinný zdravotní pojištění. Všechno se platí. Rozdíl ale nastane v případě, pokud vaše zdravotní problémy zápočne nehoda. V takovým případě spadate pod program ACC. Prakticky to znamená, že máte buď všechno levnější (třeba návštěvu doktora) a nebo neplatíte vůbec nic (třeba za léky). Když se to vezme kolem a kolem, většina úrazu je vlastně nehoda - člověk si precijenom plotynku většinou nevyhodi cíleně:) Nejvíc mě ale překvapilo, že tyhle výhody neplatí jen pro NZ občany, ale pro kazdyho.
Navíc - pokud se Vám úraz stane v práci, zaměstnavatel je povinen platit 80 % vaší mzdy po dobu prvního tejdne vaší neschopnosti. Druhej a další tejdny hradí ACC, taky 80 %. Pravda je, že sadaři na to většinou kašlou, takže sběrači ovoce maj smolika. My jsme ale regulérně zaměstnaný a máme ferovyho šéfa.
Super taky je, že u doktora sice platíte, ale doktor Vám už přímo v ordinaci dá, co potřebujete - léky na první den, nějaký ty obvazy, naplasti.
Na druhou stranu, pokud jde o kvalitu, navzdory ruznejm kecum, který jsem různě slyšel, že je NZ zdravotnictví na skvělý úrovni, se proti tomuhle musim ohradit. Nic se tak moc neřeší (třeba jako hygiena, sterilita apod.) a kvůli ruznejm typům operací musej zelandaci cestovat pres půlku země a v horším případě do Austrálie. Nehledě na nedostatek kvalifikovanejch doktorů. Sestry a doktoři se maj ale na druhou stranu mnohem líp než u nás.

Tak abyste neřekli, že o sobě nedáváme vědět

Chodíme běhat. Právě jsme se vrátili. Je to spíš takovej indiánskej běh, chvilku běžíme, chvilku zase jdeme, protože naše plíce nejsou na takovou zátěž zvyklý, ale někdy se začít musí. A tohle je ideální místo. My jsme se totiž přestěhovali.

Přiznávám, že poslední měsíc jsem blog odsunul jaksi stranou, prostě byly důležitější věci, třeba jako stěhování, barbecue atak., ale snad mi to odpustíte. Přeci jenom nejsem na Zélandu, abych zase dělal novinařinu, ne? Zaplať Pán Bůh.

Zkusim to od začátku. Potom, co jsme přijeli z dovolený po Jižním ostrově, jsme se vrátili k práci na naší oblíbený farmě. Většina lidí, co jela na Zéland jako my, většinou cestuje průběžně, tam si najde práci na 14 dní, vydělaj nějaký šušně a jedou zas dál. Když jim peníze dojdou, zase někde chvilku makaj a tak to de pořád dokola. My jsme prakticky celou dobu zaseklý na jednom místě. Na jednu stranu mě to mrzí, ale přesto se nám odsud nechce. Tenhle způsob „cestování“ má jednu podstatnou nevýhodu a jednu podstatnou výhodu.

Nevýhoda je, že toho zdaleka nemáme šanci vidět tolik, co ostatní. Trošku tak trpí náš původní plán a cíl: Zéland hlavně procestovat. I přesto se nám pořád zdá, že výhoda převládá. Jde o to, že se nám tu prostě líbí. Jednak jde o práci, která je oproti nějakýmu sběru ovoce poměrně pohodová. Neznamená to, že se nenadřeme. Makat 10 hodin na novozélandskym přímym slunci  venku někdy není žádná láce, ale kdybych to měl srovnat s prací televizi, mám naprosto jasno. Nikdo nebuzeruje. Je tu nádherná příroda, čerstvej vzduch (a tim mám na mysli opravdu čerstvej vzduch). Jednaj s náma jako rovný s rovnym. Monča si brousí a maluje svůj domeček a prostě ho dává do pořádku. Je tam práce jak na kostele, ale na druhou stranu, je to docela pohoda. Teď přes Vánocema jsme dokonce dělali spolu. No, moc jsme se nepředřeli. Tady se tomu říká easy money.

K tomu jsme se přestěhovali do novýho domku. V tom, co jsme bydleli, to už moc nešlo. Přeci jenom současně žít a rekonstruovat dům, kterej jsme překřtili na „ovčí“ (protože všude kolem pobíhaj ovce a první věc, do který člověk šlápne, když vyleze ven, jsou ovčí bobky), jde dost těžko. Ale řeknu Vám, stěhování byla pohoda. Přeci jenom, posunuli jsme se zhruba o kilákJ

Dům patřil bejvalýmu zaměstnanci farmy, dělal tu 45 let. Před rokem, pár dní před Vánocema ale umřel a donedávna tu ještě žila jeho  manželka, vdova. Ta se lae odstěhovala a dům se uvolnil pro nás.

Ten dům je úžasnej. Je na kraji farmy, na kopci kousek nad silnicí. 4 pokoje, velká kuchyň, pěkná koupelna, čistej, uklizenej, žádný šváby, fungující krb. Co je ale nejlepší je ta veranda. Ta je super. Úplně s Mončou milujeme, když přijdeme z práce, vyvalit se na verandu. Děláme to každej den, dáme si kafčo a pohoda. Kolem pořád zpívaj ptáci, je to super. Přivezli jsme si ze starýho domku trochu toho nábytku a gril, takže grilujeme dost často. No a taky je tady pěkná zahrada, od silnice lemovaná stromama, takže je to úžasnej klid a soukromí. Jo a na zahradě máme několik poměrančovníků, mandarinek a citrónů. A řeknu vám, že přímo ze stromu chutnaj mnohem líp než z TESCA ve Vršovicích;) Mno, a nejlepší an tom je, že opět za ubytování neplatíme ani dolar.

Nevíme, jak tady zůstanem dlouho. Možná ještě další měsíc. Možná dýl, záleží, jak bude práce. Zatím máme slíbenou práci do konce ledna.

Vánoce jsme oslavili v klídku. Byli jsme na pláži, místo kapra jsme si oslavili rybu. A pod stromeček jsme dostali novej dům. Jinak jsme si nic nedávali. Vánoce tady maj jinej rozměr u nás, ještě aby ne, když je tady 30 stupňů! Novozélanďani je tolik neřešej jako my. A pro nás je nemělo smysl moc slavit, když nejsme s rodinou. Pro mě i pro Monču znamenaj Vánoce hlavně bejt s rodinou a to tady prostě nešlo. Ale nedá se nic dělat, s tim se holt musí počítat. Člověk nemůže mít všechno, když je 20 tisíc kilometrů od domova.

Pár dní po Vánocích nám přijeli holky – Barča s Péťou. Bydlej u nás a sháněj práci v okolí. Je to super vidět po těch měsících kamarády. Teď jsou zrovna někde na výletě na poloostrově Mahia. Mám pocit, že od tý doby, co jsou tu, pořád jenom grilujem. Začíná se mi to líbit, Zjistil jsme, že grilování není jenom o masu a o tom se nechutně přežrat. Dá se u toho taky chlastatJ To sou samý krevetky, kukuřice, cukety, ale taky klobásky a stejčky. Ale víte, co u mě vyhrává. Karbanátky z místního mletýho hovězího. Vlastně to sou burgery. Přišli jsme na na ně, když jsme si dělali tatarák. Zbylo nám nějaký ochucený maso, tak jsme je prdli na gril a voillá! Lepší Burgery jsem nejed, vážení. Doporučil bych Vám, ať to taky zkusíte. Jenže takový maso jako tady tam asi neseženete. No a navíc, hovězí je tu vůbec nejlevnější maso. Jakpak je to v Česku, co?;)
No, žereme si dobře, ale zase to vyběháme. Za domem začíná krásná stezka po farmě, vede takovym údolím mezi kopcema. Když si tudy tak běžim, vždycky si vzpomenu na ty chudáky běžce, co běhaj po Praze.

Naše nový bydlení

Pohled ze zahrady