Tak se jako obvykle chystám ke spánku a zničehonic, bez varování, mě to přepadlo. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, kdo to byl. Byl to trapnej pocit. Trapnej pocit z toho, že sem sem tak dlouho nic nenapsal, prostě nedal vědět co je novýho na druhym konci světa.
Prakticky nic. Vteřiny, hodiny, dny ubíhaj stejně rychle jako na tý druhý (severní) polokouli. Akorát čas je tu tak nějak o půl dne dopředu. Slunce o 12 hodin dřív vychází a o 12 hodin dřív zapadá. Taky tu chodíme do práce, nakupujeme v supermarketu, koukáme po slevách a děláme si v práci srandu z šéfa a některejch politiků (jenom to nemyslíme tak vážně, jako v Česku). Život se pomalu šine kupředu, krutě přehlížející naše přání, ať se čas jednou provždy zastaví.
Pokud by nás sledovali nějaký zelený mužíčci nějakym moooc dlouhym teleskopem, asi by jim všechno připadalo pořád stejný. Ale neni. Mění se spoustu věcí.
Pomalu přichází podzim. Věřte tomu nebo ne, ale i na Novym Zélandu se teď probouzíme do tmy. Připadám si jako někde na Aljašce, ale nedá se s tim nic dělat. Vstáváme v 6 ráno a v 7 už jsme v práci, v tu dobu je prostě ještě tma, akorát se rozednívá. Ještě že se asi za 14 dní mění čas, takže bude na ňákou dobu zase ráno světlo. No a taky se tim vlastně zmení časovej posun oproti Česku, teď už to bude jen 11 hodin.
Na Zélandu jsou extrémní sucha, možná jste o tom už četli. Hlavně tady, na Severnim ostrově. Už to trvá od půlky prosince - zatimco v Česku se klepete zimou a nadáváte na Zemana nebo Kalouska), tady jsou od půlky prosince třicítky teploty, prakticky od tý doby nepršelo a farmáři nadávaj, že jim neroste tráva. No, ale na druhou stranu, zas tak horký to neni. My máme například vody pořád dost (zhruba tak na dva tejdny:)) no a rána už dokážou bejt docela chladný. Vlastně je někdy docela pěkná klendra. Tohle počasí je vůbec zvláštní. Jak se blíží zima, strašně se zvětšily rozdíly mezi teplotama. Přes den je klidně pořád kolem třicítky, ale v noci a ráno je pěkná kosa - párkrát sem musel nasadit i zimní čepici a 4 vrstvy oblečení. No a někdy je ráno taková mlha, že je vidět jen na pár metrů.
Taky sem se začal učit na surfu. Koupil sem si shortboarda a tak si na něm o víkendech na pláži blbnu, když je čas. No, je to docela dřina. I když mám svý prkno, příležitostí, kdy trénovat neni moc, tak to de pomalu. Na pláž jezdíme jenom o víkendech, protože je to od farmy daleko, a ne vždycky jsou dobrý vlny. Ale i tak je to úžasný. I když sem rád, když se na prkně postavil, splnil se mi sen. Brzy budu ale muset prkno prodat. Náš odjezd se blíží a do Česka si ho, bohužel, vzít nemůžu.
Abych byl upřímnej. Už se s Mončou strašně těšíme domu. Jsou tu úžasný lidi, země je krásná, ale Zéland má taky svoje mouchy a hlavně, doma je doma. Minulej červen jsem se nemoh dočkat, že nasednu do toho velkýho letadla a dám domovu na rok sbohem. To nadšení mi vydrželo 10 měsíců. I mě to nakonec dostalo. Stesk. Strašně mi chybí rodina a kamarádi. Vy víte kdo. Strašně se těšim na českou svíčkovou, na chleba, klasický rohlíky, točený pivo, český hospody, městskej ruch a venkovskej klid, nemůžu se dočkat, až vylezu na Ruzyňskym letišti, který se stihlo za tu dobu, co jsmepryč, přejmenovat po nějakym Havlovi a dokonce možná i prodat.
No, na druhou stranu, tak to vypadá, že se v tom Česku moc dlouho neohřejem. Teď už to asi můžu říct veřejně, i když víza jsou pořád ještě dost nejistý. Nicméně trošku jsme přehodnotily plány, a i když se na návrat do rodnýho Česka milovanýho těšíme jako snad na nic na světě předtim, pobudeme tam jenom asi tak tři čtyři měsíce. A pak se ještě jednou na nějakou dobu vypaříme. Protože poznávat cizí zemi zevnitř tak zevrubně, opravdově a syrově, jako jsme poznávali Zéland, je něco nepopsatelnýho. A neuvěřitelně obohacujícího. Přísloví "kolik znáš jazyků, kolikrát jsi člověkem" tímto oficiálně měnim na "kolik zemí jsi navštívil a pochopil, tolikrát jsi člověkem." Pravděpodobně to většina z Vás nepochopí a nemůžu se na vás za to zlobit, taky bych nechápal a nerozuměl tomu, kdybych to nezažil. Ale vim, že někteří z vás jo. A kam že to pojedeme teď? Pokud to vyjde, tak se vydáme do Kanady. A abysme nebyli trapný, tak tam pojedem rovnou na zimu, když se tam klepou kosou i medvědi. No a pak? Pak... to se nechte překvapit, ale je tam ještě větší zima než v Kanadě a taky je tam většinu roku dost tma. Na shledanou v Česku, přátelé.