Netradiční dovolená

Tak jsme si řekli, že potřebujeme dovolenou. Monca si vyhrezla plotynku v páteři. A já, aby nebyla sama doma, jsem se sklouz po střeše a rozriz si pravou ruku.
Popravdě to nebyl záměr. Monca se prostě v práci sehla jako miliónkrát před tim, najednou lup, bolest v zádech prostupujici až do nohou. Ještě že jsme dostali od šéfa kontakt na dobrou terapeutku. Mimojine zejtra Moncu čeká akupunktura. Mám jí to závidět?
No dva dny potom jsem delal na střeše, vapkou jsem čistil okapy. Práce na několik hodin, akorát, abych stih Moncu hodit k doktorovi na kontrolu, protože nemůže řídit. Byl sem pripoutanej ocelovym lanem, co se mohlo stát. Nic. Samozřejmě az do chvíle, co sem měl hotovo a lez jsem dolů. Potřeboval jsem odepnout karabinu, abych si prehak lano, a šup, krásně mi po tý mokrý střeše uklouzly nohy. Jak sem se snažil zachytit rukou, abych nespad, udělal jsem si na ruce krásnou tržnou ránu. Krve jak z krávy, čtyři stehy. Takže máme volno.
Zajímavý je, že člověk tu ani nemusí chodit k doktorovi. I terapeut vám totiž vystaví důležitý potvrzení, na základě kterého vám třeba pojišťovna vyplatí plnění a nebo dostanete nemocenskou.
Novozélandský zdravotnictví je mi celkem sympatický. Neexistuje nic jako povinný zdravotní pojištění. Všechno se platí. Rozdíl ale nastane v případě, pokud vaše zdravotní problémy zápočne nehoda. V takovým případě spadate pod program ACC. Prakticky to znamená, že máte buď všechno levnější (třeba návštěvu doktora) a nebo neplatíte vůbec nic (třeba za léky). Když se to vezme kolem a kolem, většina úrazu je vlastně nehoda - člověk si precijenom plotynku většinou nevyhodi cíleně:) Nejvíc mě ale překvapilo, že tyhle výhody neplatí jen pro NZ občany, ale pro kazdyho.
Navíc - pokud se Vám úraz stane v práci, zaměstnavatel je povinen platit 80 % vaší mzdy po dobu prvního tejdne vaší neschopnosti. Druhej a další tejdny hradí ACC, taky 80 %. Pravda je, že sadaři na to většinou kašlou, takže sběrači ovoce maj smolika. My jsme ale regulérně zaměstnaný a máme ferovyho šéfa.
Super taky je, že u doktora sice platíte, ale doktor Vám už přímo v ordinaci dá, co potřebujete - léky na první den, nějaký ty obvazy, naplasti.
Na druhou stranu, pokud jde o kvalitu, navzdory ruznejm kecum, který jsem různě slyšel, že je NZ zdravotnictví na skvělý úrovni, se proti tomuhle musim ohradit. Nic se tak moc neřeší (třeba jako hygiena, sterilita apod.) a kvůli ruznejm typům operací musej zelandaci cestovat pres půlku země a v horším případě do Austrálie. Nehledě na nedostatek kvalifikovanejch doktorů. Sestry a doktoři se maj ale na druhou stranu mnohem líp než u nás.

Tak abyste neřekli, že o sobě nedáváme vědět

Chodíme běhat. Právě jsme se vrátili. Je to spíš takovej indiánskej běh, chvilku běžíme, chvilku zase jdeme, protože naše plíce nejsou na takovou zátěž zvyklý, ale někdy se začít musí. A tohle je ideální místo. My jsme se totiž přestěhovali.

Přiznávám, že poslední měsíc jsem blog odsunul jaksi stranou, prostě byly důležitější věci, třeba jako stěhování, barbecue atak., ale snad mi to odpustíte. Přeci jenom nejsem na Zélandu, abych zase dělal novinařinu, ne? Zaplať Pán Bůh.

Zkusim to od začátku. Potom, co jsme přijeli z dovolený po Jižním ostrově, jsme se vrátili k práci na naší oblíbený farmě. Většina lidí, co jela na Zéland jako my, většinou cestuje průběžně, tam si najde práci na 14 dní, vydělaj nějaký šušně a jedou zas dál. Když jim peníze dojdou, zase někde chvilku makaj a tak to de pořád dokola. My jsme prakticky celou dobu zaseklý na jednom místě. Na jednu stranu mě to mrzí, ale přesto se nám odsud nechce. Tenhle způsob „cestování“ má jednu podstatnou nevýhodu a jednu podstatnou výhodu.

Nevýhoda je, že toho zdaleka nemáme šanci vidět tolik, co ostatní. Trošku tak trpí náš původní plán a cíl: Zéland hlavně procestovat. I přesto se nám pořád zdá, že výhoda převládá. Jde o to, že se nám tu prostě líbí. Jednak jde o práci, která je oproti nějakýmu sběru ovoce poměrně pohodová. Neznamená to, že se nenadřeme. Makat 10 hodin na novozélandskym přímym slunci  venku někdy není žádná láce, ale kdybych to měl srovnat s prací televizi, mám naprosto jasno. Nikdo nebuzeruje. Je tu nádherná příroda, čerstvej vzduch (a tim mám na mysli opravdu čerstvej vzduch). Jednaj s náma jako rovný s rovnym. Monča si brousí a maluje svůj domeček a prostě ho dává do pořádku. Je tam práce jak na kostele, ale na druhou stranu, je to docela pohoda. Teď přes Vánocema jsme dokonce dělali spolu. No, moc jsme se nepředřeli. Tady se tomu říká easy money.

K tomu jsme se přestěhovali do novýho domku. V tom, co jsme bydleli, to už moc nešlo. Přeci jenom současně žít a rekonstruovat dům, kterej jsme překřtili na „ovčí“ (protože všude kolem pobíhaj ovce a první věc, do který člověk šlápne, když vyleze ven, jsou ovčí bobky), jde dost těžko. Ale řeknu Vám, stěhování byla pohoda. Přeci jenom, posunuli jsme se zhruba o kilákJ

Dům patřil bejvalýmu zaměstnanci farmy, dělal tu 45 let. Před rokem, pár dní před Vánocema ale umřel a donedávna tu ještě žila jeho  manželka, vdova. Ta se lae odstěhovala a dům se uvolnil pro nás.

Ten dům je úžasnej. Je na kraji farmy, na kopci kousek nad silnicí. 4 pokoje, velká kuchyň, pěkná koupelna, čistej, uklizenej, žádný šváby, fungující krb. Co je ale nejlepší je ta veranda. Ta je super. Úplně s Mončou milujeme, když přijdeme z práce, vyvalit se na verandu. Děláme to každej den, dáme si kafčo a pohoda. Kolem pořád zpívaj ptáci, je to super. Přivezli jsme si ze starýho domku trochu toho nábytku a gril, takže grilujeme dost často. No a taky je tady pěkná zahrada, od silnice lemovaná stromama, takže je to úžasnej klid a soukromí. Jo a na zahradě máme několik poměrančovníků, mandarinek a citrónů. A řeknu vám, že přímo ze stromu chutnaj mnohem líp než z TESCA ve Vršovicích;) Mno, a nejlepší an tom je, že opět za ubytování neplatíme ani dolar.

Nevíme, jak tady zůstanem dlouho. Možná ještě další měsíc. Možná dýl, záleží, jak bude práce. Zatím máme slíbenou práci do konce ledna.

Vánoce jsme oslavili v klídku. Byli jsme na pláži, místo kapra jsme si oslavili rybu. A pod stromeček jsme dostali novej dům. Jinak jsme si nic nedávali. Vánoce tady maj jinej rozměr u nás, ještě aby ne, když je tady 30 stupňů! Novozélanďani je tolik neřešej jako my. A pro nás je nemělo smysl moc slavit, když nejsme s rodinou. Pro mě i pro Monču znamenaj Vánoce hlavně bejt s rodinou a to tady prostě nešlo. Ale nedá se nic dělat, s tim se holt musí počítat. Člověk nemůže mít všechno, když je 20 tisíc kilometrů od domova.

Pár dní po Vánocích nám přijeli holky – Barča s Péťou. Bydlej u nás a sháněj práci v okolí. Je to super vidět po těch měsících kamarády. Teď jsou zrovna někde na výletě na poloostrově Mahia. Mám pocit, že od tý doby, co jsou tu, pořád jenom grilujem. Začíná se mi to líbit, Zjistil jsme, že grilování není jenom o masu a o tom se nechutně přežrat. Dá se u toho taky chlastatJ To sou samý krevetky, kukuřice, cukety, ale taky klobásky a stejčky. Ale víte, co u mě vyhrává. Karbanátky z místního mletýho hovězího. Vlastně to sou burgery. Přišli jsme na na ně, když jsme si dělali tatarák. Zbylo nám nějaký ochucený maso, tak jsme je prdli na gril a voillá! Lepší Burgery jsem nejed, vážení. Doporučil bych Vám, ať to taky zkusíte. Jenže takový maso jako tady tam asi neseženete. No a navíc, hovězí je tu vůbec nejlevnější maso. Jakpak je to v Česku, co?;)
No, žereme si dobře, ale zase to vyběháme. Za domem začíná krásná stezka po farmě, vede takovym údolím mezi kopcema. Když si tudy tak běžim, vždycky si vzpomenu na ty chudáky běžce, co běhaj po Praze.

Naše nový bydlení

Pohled ze zahrady