Chodíme běhat. Právě jsme se vrátili. Je to spíš takovej
indiánskej běh, chvilku běžíme, chvilku zase jdeme, protože naše plíce nejsou
na takovou zátěž zvyklý, ale někdy se začít musí. A tohle je ideální místo. My
jsme se totiž přestěhovali.
Přiznávám, že poslední měsíc jsem blog odsunul jaksi
stranou, prostě byly důležitější věci, třeba jako stěhování, barbecue atak.,
ale snad mi to odpustíte. Přeci jenom nejsem na Zélandu, abych zase dělal
novinařinu, ne? Zaplať Pán Bůh.
Zkusim to od začátku. Potom, co jsme přijeli z dovolený
po Jižním ostrově, jsme se vrátili k práci na naší oblíbený farmě. Většina
lidí, co jela na Zéland jako my, většinou cestuje průběžně, tam si najde práci
na 14 dní, vydělaj nějaký šušně a jedou zas dál. Když jim peníze dojdou, zase
někde chvilku makaj a tak to de pořád dokola. My jsme prakticky celou dobu
zaseklý na jednom místě. Na jednu stranu mě to mrzí, ale přesto se nám odsud
nechce. Tenhle způsob „cestování“ má jednu podstatnou nevýhodu a jednu
podstatnou výhodu.
Nevýhoda je, že toho zdaleka nemáme šanci vidět tolik, co
ostatní. Trošku tak trpí náš původní plán a cíl: Zéland hlavně procestovat. I
přesto se nám pořád zdá, že výhoda převládá. Jde o to, že se nám tu prostě
líbí. Jednak jde o práci, která je oproti nějakýmu sběru ovoce poměrně
pohodová. Neznamená to, že se nenadřeme. Makat 10 hodin na novozélandskym
přímym slunci venku někdy není žádná
láce, ale kdybych to měl srovnat s prací televizi, mám naprosto jasno. Nikdo
nebuzeruje. Je tu nádherná příroda, čerstvej vzduch (a tim mám na mysli opravdu
čerstvej vzduch). Jednaj s náma jako rovný s rovnym. Monča si brousí
a maluje svůj domeček a prostě ho dává do pořádku. Je tam práce jak na kostele,
ale na druhou stranu, je to docela pohoda. Teď přes Vánocema jsme dokonce
dělali spolu. No, moc jsme se nepředřeli. Tady se tomu říká easy money.
K tomu jsme se přestěhovali do novýho domku. V tom,
co jsme bydleli, to už moc nešlo. Přeci jenom současně žít a rekonstruovat dům,
kterej jsme překřtili na „ovčí“ (protože všude kolem pobíhaj ovce a první věc,
do který člověk šlápne, když vyleze ven, jsou ovčí bobky), jde dost těžko. Ale
řeknu Vám, stěhování byla pohoda. Přeci jenom, posunuli jsme se zhruba o kilákJ
Dům patřil bejvalýmu zaměstnanci farmy, dělal tu 45 let.
Před rokem, pár dní před Vánocema ale umřel a donedávna tu ještě žila jeho manželka, vdova. Ta se lae odstěhovala a dům
se uvolnil pro nás.
Ten dům je úžasnej. Je na kraji farmy, na kopci kousek nad
silnicí. 4 pokoje, velká kuchyň, pěkná koupelna, čistej, uklizenej, žádný
šváby, fungující krb. Co je ale nejlepší je ta veranda. Ta je super. Úplně s Mončou
milujeme, když přijdeme z práce, vyvalit se na verandu. Děláme to každej
den, dáme si kafčo a pohoda. Kolem pořád zpívaj ptáci, je to super. Přivezli
jsme si ze starýho domku trochu toho nábytku a gril, takže grilujeme dost
často. No a taky je tady pěkná zahrada, od silnice lemovaná stromama, takže je
to úžasnej klid a soukromí. Jo a na zahradě máme několik poměrančovníků,
mandarinek a citrónů. A řeknu vám, že přímo ze stromu chutnaj mnohem líp než z TESCA
ve Vršovicích;) Mno, a nejlepší an tom je, že opět za ubytování neplatíme ani
dolar.
Nevíme, jak tady zůstanem dlouho. Možná ještě další měsíc.
Možná dýl, záleží, jak bude práce. Zatím máme slíbenou práci do konce ledna.
Vánoce jsme oslavili v klídku. Byli jsme na pláži, místo
kapra jsme si oslavili rybu. A pod stromeček jsme dostali novej dům. Jinak jsme
si nic nedávali. Vánoce tady maj jinej rozměr u nás, ještě aby ne, když je tady
30 stupňů! Novozélanďani je tolik neřešej jako my. A pro nás je nemělo smysl
moc slavit, když nejsme s rodinou. Pro mě i pro Monču znamenaj Vánoce
hlavně bejt s rodinou a to tady prostě nešlo. Ale nedá se nic dělat, s tim
se holt musí počítat. Člověk nemůže mít všechno, když je 20 tisíc kilometrů od
domova.
Pár dní po Vánocích nám přijeli holky – Barča s Péťou.
Bydlej u nás a sháněj práci v okolí. Je to super vidět po těch měsících
kamarády. Teď jsou zrovna někde na výletě na poloostrově Mahia. Mám pocit, že
od tý doby, co jsou tu, pořád jenom grilujem. Začíná se mi to líbit, Zjistil
jsme, že grilování není jenom o masu a o tom se nechutně přežrat. Dá se u toho
taky chlastatJ To sou samý krevetky, kukuřice, cukety, ale taky
klobásky a stejčky. Ale víte, co u mě vyhrává. Karbanátky z místního mletýho
hovězího. Vlastně to sou burgery. Přišli jsme na na ně, když jsme si dělali
tatarák. Zbylo nám nějaký ochucený maso, tak jsme je prdli na gril a voillá! Lepší
Burgery jsem nejed, vážení. Doporučil bych Vám, ať to taky zkusíte. Jenže
takový maso jako tady tam asi neseženete. No a navíc, hovězí je tu vůbec
nejlevnější maso. Jakpak je to v Česku, co?;)No, žereme si dobře, ale zase to vyběháme. Za domem začíná krásná stezka po farmě, vede takovym údolím mezi kopcema. Když si tudy tak běžim, vždycky si vzpomenu na ty chudáky běžce, co běhaj po Praze.
 |
| Naše nový bydlení |
 |
| Pohled ze zahrady |
Žádné komentáře:
Okomentovat