Cesta po Jižním ostrově: Den XIV.-XV. (Wanaka a Queenstown)

Tady teprve začíná ta opravdová příroda. Pro nás se bohužel tahle oblast stala nejjižnějším bodem, kterej jsme navštívili. Bohužel už nás trošku začal tlačit čas, takže jsme se museli po Queenstownu obrátil zpátky na sever. Ale i tak jsme si myslim Wanaku a Queenstown užili.

Už cestou do Wanaky se před náma otevřela neskutečná krajina. Nádherný bledě modrý jezera, zelená tráva, v pozadí majestátní zasněšený Jižní Alpy. Cestou jsme se zastavili  u asi třicetimetrovýho vodopádu, kterej si tak teče asi pět minut od hlavní silnice.

Wanaka je město na břehu stejnojmennýho jezera. Zastavili jsme hezky u jezera, dali si obídek,  zmrzlinku, ohromnej čokoládovej dortík, kterej jsme nesnědli ani ve třech a dali si lehárko. Ve Wanace by se toho dalo dělat hodně, my jsme ale měli program jasnej. Koupili jsme totiž Helče takovej dárek k Vánocům. Tandemovej seskok padákem. Měli jsme to v plánu totiž už od začátku, ale pořád to nějak nevycházelo. Až ve Wanace.

Ten den a místo byly na seskok jako dělaný. Bylo nádherný počasí, jen pár malejch mráčků. Nádherný jezero, kolem zasněžený hory. Helče se musí nechat, že má pro strach uděláno. Myslim, že byla míň vyklepaná než jsem byl já, když jsem skákal kdysi v Příbrami. Zvládla to parádně a myslim, že si to užila.

Nemůžu soudit, nahoře jsem nebyl, tam už musela sama, ale myslim, že ten výhled musel bejt nádhernej. Vidět všechny ty hory a jezera skoro ze čtyř kilometrů , to musel bejt zážitek.

Po seskoku jsme si dali trošku odpočinku, Helča si zdřímla na břehu jezera, my jsme s Mončou zatím prolezli místní obchůdky. A pak jsme se vydali do Queenstownu. Monča tam má vzdálenýho bratrance, kterýmu jsme na poslední chvíli zavolali a on nám slíbil, že nás vezme do místní hospůdky a můžeme u něj přespat. Romanův dům jsme našli bez problémů, ještě že máme tu tabletku s GPSkou. Stihli jsme suprově pokecat u kluků doma, zajít do místního vyhlášenýho Fastfoodu, kde dělaj ohromný Burgery a pak do příjemný hospody, která mě překvapila za prvý tim, že tam měly dobrý pivko a to JENOM za čtyři dolary, což je málo nejen na Queenstown, ale na celej Zéland, a taky tim, že tam dělala česká holka. Roman mimojiné v Queenstownu vede asi největší českou základnu, zdá se. V baráku bydlí asi 13 lidí, z toho většina jsou Češi. A vedou opravdu chlapskej život. Asi si dovedete představit, jak to v takovym domku v nejživějším městě na Zélandu může vypadat, když tam bydlí skoro samí chlapi. No, soukromí tam moc neužijou, ale za to užívaj spoustu úžasných věcí. K hlavní výzdobě patří řady naskládaných lahváčů a ledabyle poházený oblečení, který bůh ví proč nepůsobí rušivě. Roman například bydlí v garáži, protože tam má prej všechno, co potřebuje. Vypadá to tam asi tak, že je tam postel a veškerý ostatní místo je zabraný sportovním vybavenim od A po Z – kola, prkna, horolezecký vybavení, kajaky apod. Mám pocit, že do Queenstownu se za nějakej čas vrátíme a strávíme tam pár tejdnů. Opravdu je tam co dělat. Queenstown je nazývanej  hlavním městem adrenalinových sportů a ne nadarmo. Všude jsou skály na lezení, řeky, který se daj sjet, kopce, ze kterých se dá skákat na paraglidu, mosty na bungy jumping a mnoho dalšího. Aaaach! Jediný, co tam chybí, je moře a dobrý vlny na surfing, ale to by se dalo zkousnout.