Cesta po Jižním ostrově: Den X. (Po západním pobřeží)

Na půli cesty mezi Westportem a Greymouthem leží zajímavý skalní útvar. Jelikož je přímo u cesty, udělali jsme si tady krátkou zastávku. Přeci jen člověk si musí občas protáhnout všechny údy a my chlapi to máme náročnější, protože jich máme pět.

Palačinkové skály dostaly název podle toho, že vypadají jednoduše jako palačinky naskládané na sebe. Nějakej chytrák se toho chytil a hned u silnicec prodává prodává palačinky za nechutnou cenu a lidi je tam kupujou jenom proto, že to je zrovna u Palačinkovejch skal. Skály ale nemaj s palačinkama nic společnýho, vrstvy připomínající naskládané palačinky jsou tvořeny erozí na střídající se měkké a tvrdé vrstvy sedimetů. Palačinkový skály jsou ale hlavně zajímavou demonstrací toho, co dokáže přírodní síla. Voda postupně do skal vytvořila různý tunýlky a pukliny, kterejma protejká voda, a jelikož jsou na to množství vody poměrně malý, vzniká obrovskej tlak a voda díky tomu dokáže stříkat do obrovskejch vejšek a pak zase stejká těma puklinama dolů a celý to prostě vypadá pěkně, no. Největší efekt to má za přílivu, my jsme tam samozřejmě přijeli za odlivu a nechtělo se nám čekat. Ale i tak příjemná zastávka.

Víc času jsme strávili ve městečku Hokitika. Tady jsme konečně viděli ptáka kiwi, bohužel ale jen v rezervaci. Vidět ho volný přírodě je prakticky nemožný. A byla tam tma jak v pytli - kiwi je noční pták - a nesmělo se fotit, takže fotky nemáme:(
Centrum pověstnýho novozélandskýho zelenýho nefritu je spíš taková malá vesnička, ale nějaký ty obchůdky tady jsou. Některý jsou nechutně předražený, ale v věkterejch se daj pěkný kousky sehnat poměrně za dobrou cenu. Novozélandskej nefrit je kámen, kterej patří mezi hlavní novozélandský symboly. Každej turista si ho vozí domů, pro Maory má spíš spirituální význam. Nefrit se většinou brousí do různejch tvarů, každej z nich funguje jako talisman značící například harmonii nebo přátelství. Původně ale Maoři svý amulety nevyřezávali z nefritu, ale z lidskejch kostí svých předků nebo náčelníka kmene. Snažili se tak udržet si nablízku jejich duše.Lidskejch kostí začal bejt ale nedostatekJ, tak je vyráběli z velrybích a těch už taky není zrovna moc, tak jim plně postačuje kost kravská a nebo nefrit.

No my jsme si svoje kameny koupili nakonec až někde za Hokitikou od pani, která nám tuhle pěknou historku řekla. Lidskej přívěšek ale neprodávala, tak nám na krku visí jenom twist z kravský kosti.

Největší zážitek z Hokitiky jsem měl z místního plaveckýho bazénu, kde zaplatíte tři dolary a v ceně máte sprchu a parádní výřivku. To se pak usínalo.