Na západ od národního parku Abel Tasman se novozélandská
krajina mění. Teprve tady začíná to, co
dělá Jižní ostrov mekkou trampů. Na celym Jižním ostrově žije zhruba čtvrtina
NZ populace, oba ostrovy jsou přitom velikostně prakticky stejný. Na západním
pobřeží, kam máme namířeno, to platí dvojnásob. Na celym západu žije jen asi
procento celý populace. Všechno kolem je takový osamělejší, benzínek po cestě ubývá
, městečka jsou ještě menší a ještě vzdálenější, stromy jsou větší a zelenější,
skály jsou vyšší a majestátnější.
Po cestě na západ toho po pravdě řečeno moc není. Za zmínku
stojí dvě místa. První je Buller Gorge Swing Bridge, což je nejdelší lanovej
most Novýho Zélandu. Má 120 metrů. Za vstup přes něj se platí pět dolarů a po
pravdě, zážitek nic moc, ani se to nedá pořádně rozhoupat. Kdo si ale chce zažít
trošku adrenalinu, může se zpátky přes řeku sklouznout na lanový skluzavce a
nebo si na řece zařádit na raftech. Za mostem je několik tracků dohromady tak
na několik hodin, který vedou místama, kde se kdysi těžilo zlato.
Pak už následuje Westport, brána na západní pobřeží. Je to
město jako každý jiný, zastavili jsme se tam hlavně doplnit beznín a udělat
nějaký ty nákupy. Přeci jen, když má člověk v ledničce kvalitní
novozélandský hovězí připravený na večerní steak, hned se mu řídí lípJ No, steak jsme si dali
přímo ve Westportu ve městě v místní restauraci. Sice to tam vypadalo jako
u majitelů na dvorku, ale steak byl parádní. Kafe taky. Když budete mít někdo
cestu Westportem, stavte se v Yellow House Café. Další místo nás ale
zaujalo víc a bylo zadarmo. Kousek za Westportem jsme si udělali krátkou
zajížďku nahoru na Cape Foulwind, malej výběžek, kde už léta sídlí malá
lachtaní kolonie. Na tu jsme se dost těšili, protože právě listopad je doba,
kdy velký lachtaní matky rodí malí lachtánky. Na tomhle místě se prej občas
objevuje až dvě stě lachtanů, my jsme jich bohužel viděli jen několik. Ale i
tak to stálo za to. Jsou to úžasný zvířata, moc toho ale nenadělaj, většinu
času strávěj lenošením na kamenech na pobřeží. V tom jsou dost podobný
některejm lidemJ
Z čeho
jsme ale měli největší radost? Když jsme v zemi nikoho najednou objevili
kemp, právě v čas, s útulnym zákoutím přesně pro nás stan a auto a s ohništěm,
kde byla mimojiné velmi příjemná pizzerie s velkou pizzou za 25 babek. Pizzerka
byla evropskýho stylu, patří nějakejm Němcům nebo co. No, český pivo tam
neměli, ale Stellou jsem taky nepohrd. A je tam moc peknej a stylovej bar.Člověk
by neřek, jak to v takovym kempu žije. Místní pařili u baru asi do dvou do
rána.
Žádné komentáře:
Okomentovat