První den naší cesty začal jak jinak než hekticky. Pojištění na auto jsme zařídili už včera, stejně jako geometrii auta a nějaký ty nákupy na cestu. Ješte jsme ale potřebovali do auta namontovat třetí sedačku pro Monči mamku, která s náma tenhle úžasnej trip absolvuje. A jelikož se náš vrchní automechanik Miras samozřejmě den předtím opil, musel jsem ho z postele vytáhnout. Nakonec jsme ale stihli vyjet včas a dokonce jsme mi i stihli koupit nový trekový boty. Joo, i na Zélandu maj Merelly, zaručená kvalita.
Na letiště jsme nakonec dojeli akorát ve dvě odpoledne, kdy mělo přistát letadlo s Monči mamkou Helčou. Nakonec jsme ješte hodinku čekali, než projde letištní kontrolou. Mimojiné, Helča je pašák. Nejen že 30-hodinovej let bez problémů zvládla i se svou jazykovou výbavou a na letišti v Dubaji, který ma 2000 gejtů, se neztratila, ale dokonce vydržela celej den čiloučká až do půlnoci. Po takovým dlouhým letu, kdy člověk překročí 12 časovejch pásem, je to obdivuhodný.
Po zaslouženym cigárku jsme se místo původního plánu udělat prohlídku Aucklandu a přes noc spát u znamejch tamtéž, jsme se vydali autem do 300 kilometrů vzdálený Rotorui.
Rotorua je termální městečko ležící na vulkanickým základu. Je to jedno z hlavních novozelandskejch turistickejch cílů. Jelikož je ale naším cílem hlavně Jižní ostrov, Rotorua je pro nás spíš zastávkou. Ubytovali jsme se v místním hostelu s vyhlášenou pověstí, hlavně ovšem mezi mladejma backpackerama pro nikdy nekončící alkoholový dychanky. Pokoj le vypadal líp, než jsem čekal.
Nakonec jsme se odměnili návštěvou v Polynesian spa. To jsou termalní lázně s horkou minerální vodou, což naše unavený těla přivítala všema dvaceti prsty. Zítra ale míříme dál. Další zastávka: volkanická oblast Wai-o-tapu a pak největší zelandský jezero Taupo. Jelikož tady je právě jedna ráno a vstávame před osmou ranní, abysme stihli výbuch gejzíru Lady Knox, kterej tryská jednou denně, je čas spát. Dobrou noc.
Na letiště jsme nakonec dojeli akorát ve dvě odpoledne, kdy mělo přistát letadlo s Monči mamkou Helčou. Nakonec jsme ješte hodinku čekali, než projde letištní kontrolou. Mimojiné, Helča je pašák. Nejen že 30-hodinovej let bez problémů zvládla i se svou jazykovou výbavou a na letišti v Dubaji, který ma 2000 gejtů, se neztratila, ale dokonce vydržela celej den čiloučká až do půlnoci. Po takovým dlouhým letu, kdy člověk překročí 12 časovejch pásem, je to obdivuhodný.
Po zaslouženym cigárku jsme se místo původního plánu udělat prohlídku Aucklandu a přes noc spát u znamejch tamtéž, jsme se vydali autem do 300 kilometrů vzdálený Rotorui.
Rotorua je termální městečko ležící na vulkanickým základu. Je to jedno z hlavních novozelandskejch turistickejch cílů. Jelikož je ale naším cílem hlavně Jižní ostrov, Rotorua je pro nás spíš zastávkou. Ubytovali jsme se v místním hostelu s vyhlášenou pověstí, hlavně ovšem mezi mladejma backpackerama pro nikdy nekončící alkoholový dychanky. Pokoj le vypadal líp, než jsem čekal.
Nakonec jsme se odměnili návštěvou v Polynesian spa. To jsou termalní lázně s horkou minerální vodou, což naše unavený těla přivítala všema dvaceti prsty. Zítra ale míříme dál. Další zastávka: volkanická oblast Wai-o-tapu a pak největší zelandský jezero Taupo. Jelikož tady je právě jedna ráno a vstávame před osmou ranní, abysme stihli výbuch gejzíru Lady Knox, kterej tryská jednou denně, je čas spát. Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat