Cesta po Jižním ostrově: Den VII. a VIII. (Abel Tasman Coastal Track)

Máme za sebou termální Rotoruu, sopku, největší jezero, co bysme to byli za turisty, kdybychom si neužili taky trochu toho moře. Abel Tasman Coastal Track je zhruba pětidenní track podél severního pobřeží Jižního ostrova, patří mezi nejpopulárnější tracky. My jsme  se z nedostatku času rozhodli track zkrátit na dva dny, noc strávit v placený (nechutně drahý) chatě a zpátky se nechat odvést vodních taxíkem. Dá se to jít samozřejmě zpátky pěšky, na to jsme ale neměli dost času. Až se sem ale vrátíme zpátky, pojedeme zpátky na kajaku, který se tady daj půjčit.

Cesta vede prakticky celou dobu podél pobřeží na kraji deštnýho lesa u moře. Část, kterou jsme šli my, by nebyla sama o sobě nějak výjimečná, pokud by se každou chvíli z lesa neotevíral pohled na malý mořský zátoky a pláže se sytě žlutym pískem. Nejúžasnější jsou ty barvy – mnoho odstínů zelený deštnýho lesa, sytě modrá barva moře a oblohy a zářivě žlutá barva jemnýho mořskýho písku.

Jeden z pohledů od pralesa

Cesta není nijak náročná (třeba v porovnání s předchozím trackem po sopce Tongariro) – vede prakticky po rovině pořád podél pobřeží. Za ty dva dny jsme našli asi 30 kilásků. Navíc jsme vychytali krásný počasí, takže jít Abel Tasman byla radost. Vždycky, když se před náma otevřel výhled na další zátoku a v ní krásnou liduprázdnou pláž, ztěžka jsme odolávali nutkání do tý vody skočit. V listopadu to ale ještě není žádná láce, vážení. Asi si koupim neoprén. Každopádně až bude teplejc, vrátíme se sem a projdem si to celý znova a přidáme si pořádnou porci plácání ve vodě.

Jediná vada na kráse je ta ledová voda

Nemůžu se nezmínit o chatě, ve který jsme spali. Je to dřevěná chatka se dvěma ložnicema, v každý je 12 postelí. Uprostřed dělí chatku něco jako hlavní místnost, takovej trampskej obývák. Je tam topení, ale žádná elektřina. Svítí se tam svíčkama. Není tam žádnej vařič, odpadkový koše, všechno si musíte donýst a zase odnýst. Take it in, take it out, tak zní základní novozélandský trampský pravidlo. Kolem chatky je ale záchod, ohniště a taky pitná voda. Tak mi přijde, že těch 32 dolarů na hlavu je poměrně dost, taky se nám to vůbec ze začátku nechtělo dávat, protože jinde ty chatky stojí třeba deset patnáct dolarů. Ale to je prostě daň za to, že jsme šli jednu z Great Walks. A stálo to za to. Musim říct, že ta atmosféra fakt stojí za to. Připadal sem si jako někde v horský chatě na Everestu, sedící při svíčce, čekajíce než dohoří, poslouchajíce šumící moře venku a vítr, co se opírá do dřevěnýho obložení stavení. Všichni už spali.

Kousek před chatou

Jedna z pláží

Lanovej most některejm lidem nedělá dobře

Anchorage Hut - za ty prachy žádnej luxus, ale atmosféra skvělá

Čekání na water taxi jsem si zkracoval marnejma pokusama otevřít mušli, co Monča našla.