20 tisíc kilometrů za mořem: Cesta po Jižním ostrově: Den III.

Sem unavenej jako pes, takže dneska to vezmeme hopem. A to i přesto, že byl dneska vlastně odpočinkovej den. Svou daň si nejspíš vybralo první spaní ve stanu a to celodenní řízení se na tom asi nejspíš taky podepsalo.

Celej den jsme v podstatě strávili v okolí města Taupo. Snídaně se nám tak nějak protáhla – znáte to, člověk si dá kafe, uvaří vajíčka, sklidí stan, zvládne několik těch cigaret a hned je půl jedenáctý.:) Protože jsme ještě neměli jasno, co budeme vlastně ten den dělat – měli jsme několik možností, ale nebyli jsme rozhodnutí, rozhodli jsme se navštívit informační středisko v Taupu. Původně jsme uvažovali, že si půjčíme kola a trošku se projedeme, protože v okolí jezera je spousta cyklostezek. Po návštěvě infocentra jsme ale měli jasno. V sobotu půjdeme na sopku! To znamená, že v Taupu se nezdržíme dýl, než je nutný. Trošku jsme bloudili po městě, dali jsme kafe a prošli jsme několik outdoorovejch obchodů s cílem koupit mi outdoorový kalhoty (přeci jen, moje roztrhaný Rejoicy nejsou úplně vhodný kalhoty na 20kilometrovej trek po sopce, kde může bejt i pod nulou). Neúspěšně. Zéland je opravdu v některých věcech pozadu, jako je třeba nabídka zboží. Jiný věci to ale zase plně kompenzujou. Nakonec vyhrál Warehouse se svou nabídkou nekvalitního, ale levnýho zboží, kde jsme koupili šusťáky za 17 babek.

Zabookovali jsme dopravu k začátku tracku, ubytování poblíž hory, nakoupili nějaký ty nezbytnosti a jeli se ještě podívat na mohutný vodopády Huka Falls na řece Waikato. Nepatří zrovna mezi ty nejvyšší, excelujou ale ve svý mohutnosti. Za minutu jima proteče tolik vody, že by dokázaly naplnit pět olympijskejch plaveckejch bazénů.
Po vodopádech jsme se konečně vydali do městečka Turangi, vstupní brány národního parku Tongariro. V jeho srdci ční hora Mount Tongariro, kterou budeme zítra zdolávat. Je čas spát, vstáváme nelidsky brzy.