Cesta po Jižním ostrově: Den XII. (Jak jsme si zpříjemňovali čekání na lepší počasí)

Městečko Fox Glacier jako by z oka vypadlo městečku Franz Josef. Malý, jeden obchůdek, pár restaurací a kaváren, nějaký ty hotely, ale hezká atmosféra. Bohužel z oka vypadlo i počasí. Veškerý naše naděje byly ty tam, když jsme vjeli do města a přivítalo nás na chlup stejný počasí jako ve Franz Josefovi. Co teď?

Naše první kroky vedly do místního centra, který provozuje cesty na ledovec s průvodcem. Nahoru se prej jít dá, v tom počasí se nám ale fakt nechtělo. Bylo nám ale řečeno, že za dva dny by se mělo udělat hezky. To by znamenalo další dva dny zdržení. Po dlouhym přemejšlení jsme se ale rozhodli, že zůstaneme. Zabookovali jsme trip na pondělí, teď už nám zbývalo jenom vyřešit ubytování. Kolem ledovců je poměrně problematický spát venku, nějaký místa se sice najdou, ale stejně jsme byli dost unavený, takže tentokrát jsme zvolili hostel. Musim říct, že to bylo jedno z našich nejlepších rozhodnutí během cesty po Jižním ostrově. Hostel Ivory Towers kousek od centra (po pravdě řečeno v novozélandských městech je většinou všechno kousek od centra) jsme si doslova zamilovali, a to tak, že jsme se hned rozhodli zůstat v něm oba dva dny a zpříjemnit si tak čekání na výšlap na ledovec.

Šlo sice jenom o hostel, my jsme ale dostali krásnej rodinnej apartmán, čistý sprchy, úžasně ustlaný postele a hlavně, velkou LCD televizi s USB portem. To znamenalo neomezenej přístup ke stovce novejch filmů, který nám Helča přivezla na flashce z Česka. K ubytování mě přesvědčilo taky to, že před hotelem stála úžasně vybarvenej van pomalovanej ve stylu Hvězdnejch válek. Škoda, že jsem nepotkal majitele.

Druhej den jsme trávili ve znamení příjemnýho čekání na zítřejší výšlap. Zjistili jsme, že hostel půjčuje kola, tak jsme si zajeli k jezeru Matheson. Od jezera Matheson je krásnej výhled na nejvyšší horu NZ – Mount Cook. Počasí už bylo pěkný, jenže kolem hor se držely nepropustný chomáče mraků. Když je jasno, hora Mount Cook se zrcadlí v jezeře, jde o jednu z nejfotografovanějších scén. Bohužel kvůli mrakům se na vodě zrcadlilo akorát tak prd, ale i tak to byla fajn procházka a projížďka. 

Novej Zéland vypadá z cyklistický perspektivy jinak, taky úžasně. Možná by stálo za to udělat si cyklistickej trip po Zélandu, třeba na pár tejdnů. Kola, co jsme dostali, byly sice pěkný plečky, ale majitel hostelu nám dal nakonec docela dobrou slevu, takže to šlo. Asi si moc dobře uvědomoval, v jakym stavu ty kola jsou.Pak jsme si dali výřivku a potom příjemnej filmovej večer v navoněných peřinách. Tenhle hotel nás tak rozmazlil, že jsme skoro celej zbytek dovolený, až na pár výjimek, spali už jenom po motelech a naše první otázka vždycky byla: „Máme na pokoji televizi s USB? Jinak to neberem!“